Zobrazují se příspěvky se štítkemDenní zápisky. Zobrazit všechny příspěvky
Takhle je to v pořádku, i když to není dokonalé
3. 1. 2019
Do půlnoci chybí půlhodina. Čistím si zuby a dívám se skrze žaluzie na zasněženou ulici, kterou osvětluje pouliční lampa. Slyším, jak mi pod nohama křupe sníh, i když jsem tady a ne tam. Stopy, které do rána už nikdo nenajde. Stopy, které existují jen v mé mysli. Přemýšlím o slovech, které právě teď píšu. A o roce 2019, který právě začal.
Její smích
28. 11. 2017
Když se stanete rodiči, budou vás najednou dojímat i zdánlivé maličkosti. Rána, v nichž otevřete oči a první, co vidíte, je její upřený pohled. Večery, kdy usínáte a držíte ji za maličkou ručičku. Cítíte, jak pár centimetrů od vás oddychuje, a přemýšlíte, co se jí asi zdá a jestli jste v tom snu i vy. Když vám sama nabídne nožičku, jakmile vidí, že ji budete oblékat punčošky. Maličkosti, které se vám nesmazatelně vryjí pod kůži jako tetování a při každé vzpomínce na ně ucítíte slabost v kolenou a tam někde na duši.
Být mámou
6. 2. 2017

Jakoby to bylo před týdnem. A přitom už je to rok. Stojím rozespalá v koupelně a koukám se na ten bílý proužek. Podivně se zabarvuje, tak si říkám, že jde asi o vadný kus a už se těším, až se vrátím zpátky do vyhřáté postele. A pak se najednou objevily dvě čárky. Vesmír říká: "Tak jsem pro vás našel duši, která by k vám pasovala."
Víc už nepotřebuji
24. 12. 2016
![]() |
| Zdroj: pexels.com |
A pak jsi přišla a já mám pocit, jako bys tu byla odjakživa
5. 11. 2016
Půlnoc. Kontrakce pokračují. Bolí to. Moc. Budím tvého tátu a říkám, že si půjdu napustit vanu. Zvedá se, míří do koupelny a ptá se mě, jestli chci i pěnu. Chci. Ležím ve vodě a hladím si břicho. Už budeš brzy s námi. Vůbec to nechápu. Pocit, který nelze vyjádřit slovy.
I když tě neznám, už teď tě mám nejraději
30. 5. 2016
Vzpomínám si, když jsme si tě s tvým tatínkem představovali. Sedíš ve své jídelní židličce, pomáháš mi zdobit perníčky nebo ujídáš právě upečený koláč a tvoje vlásky jsou stažené do dvou nedbale udělaných copánků. Vždyť víš, že mamince to nejde, ty účesy. Ozvou se klíče v zámku a tvoje oči se rozzáří, protože víš, co přijde. Už běžíš nejistými kroky směrem k domovním dveřím, kde je táta. Vezme tě do náruče a ty se přitiskneš svou malou tvářičkou na jeho hrudník. Dá ti pusu do vlasů, těch blonďatých, které máš po něm.
Děláme pro to maximum?
28. 5. 2013
![]() |
| zdroj: tumblr |
Jenže čas běží, i když máme pocit, že se zastavil a všechno je pořád stejné. Nic není stejné jako včera. Nic nebude stejné jako dnes. Tento okamžik je jen jeden. Tento okamžik už se nikdy nezopakuje. Nikdy. Čekáním na to, až se něco stane, je jako čekáním na to, až vás někdo udělá šťastným. Nějakým zaklínadlem nebo kouzelným proutkem. Jenže opravdové štěstí přichází zevnitř, jiná cesta nevede. V časopise Live, který mi jako členovi klubu Ikea chodí, bylo napsané: "Spokojenost nepřichází sama od sebe. Nedostanete ji jako dárek. Napřed něco potřebuje - spoustu vaší energie. Ale stojí to za to." Chcete-li být spokojeni a žít takový život, který si ve vaně, pod hromadou pěny, představujete, musíte pro to něco udělat. Tečka.
Můj současný život není zhola nic, čím bych se na veřejnosti chlubila. I když jsem vnitřně šťastná za věci, které mám, a vážím si jich, některé oblasti mého života jsou pro mě jako cibule, která vás rozpláče. Občas není příjemné loupat pomyslné vrstvy a divit se, že čím méně toho máme - čím více přicházíme k jádru problému a k našemu opravdovému já - tím víc nám slzí oči. Jenže současnost je jen výsledkem našich minulých kroků a rozhodnutí. Vaše současné já je jen výsledkem toho, jak se formovalo na základě předchozích skutků. Když jsem nedávno přemýšlela nad svými životními cíli a nad tím, kam se chci ubírat, zjistila jsem, že jsou ve mně velké rezervy. Rezervy, kam až zajít, abych dosáhla toho, co chci. V hlavě mám svůj vysněný vesmír, který zatím marně čeká na to, až vytáhnu akrylové barvy a začnu ho malovat na plátno.
Zapřemýšlejte také nad tím, jestli pro svůj sen děláte všechno. Nevymlouváte se na to, že "nemáte štěstí"? Že vám "hvězdy nepřejí"? Že všechno jde čelem proti vám? Máte čisté svědomí, že svému snu, svým životním plánům věnujete dostatek energie, času i srdce?
Zapřemýšlejte také nad tím, jestli pro svůj sen děláte všechno. Nevymlouváte se na to, že "nemáte štěstí"? Že vám "hvězdy nepřejí"? Že všechno jde čelem proti vám? Máte čisté svědomí, že svému snu, svým životním plánům věnujete dostatek energie, času i srdce?
I když pojem "zamést si před vlastním vchodem" nemám ráda, někdy je trefný. Zamyslete se nad tím, co svému životu věnujete vy. Říká se, že vám život dá jen to, co si zasloužíte. A že to, co dáváte, se vám vrátí zpět. Ne víc. Když nad tím přemýšlím ze svého pohledu, tyhle fráze sedí. Není nic snadného přiznat si, že život je jen výsledkem toho, co do něj vkládáte. Zvlášť, pokud v něm nejste nadvakrát spokojeni. Ale když si to přiznáte, zjistíte, že všechno máte ve svých rukou. Že všechno můžete ovlivnit. Stačí jen rozrazit dveře, za kterými se strachem v očích stojíte, a říct: "Tady jsem." Uleví se vám. A v tu chvíli budete naprosto připraveni začít s čímkoliv. Vážně.
![]() |
| zdroj: facebook.com/silamysleni |
Vítej, roku 2013
1. 1. 2013
![]() |
| zdroj : weheartit.com |
Rok 2013.
Bude lepší? Bude stejný?
Posledních pár Silvestrů je pro mě magických. Protože nejsem ten typ člověka, který by se sebou byl spokojený a měl se skutečně rád, vždycky jsem těch pár zbylých dnů v roce jako na trní a cítím ve vzduchu zvláštní náboj, že by to tentokrát mohlo vyjít a já byla od Nového roku taky nový člověk. Když už, tak už, že. Jenže víte co? Ten magický přerod z roku předcházejícího do roku nového vlastně nemá tak velkou sílu, aby z nás udělal lepšího člověka. Jsme to my. A nikdo jiný.
Naučit se přijmout sám sebe, mít se rád i s chybami, s nimiž leckdy nejde nic udělat, není vždycky snadné. Málokdo z nás ví, že je opravdu úžasný - i přesto, že to je v každém případě pravda. Kdy se člověk naučí mít rád sám sebe? Dá se to naučit?
Na konci roku 2012 jsem měla hodně plánů a pravděpodobně je napíšu i do svého diáře. Znáte to, opakuje se to rok co rok. Plány, které jsem si dala, se ale neliší od těch, které jsem v průběhu roku chtěla splnit. Ale pořád mi to nešlo. Pořád jsem začínala od nového měsíce, od nového pondělí, od nového dne. Možná je to o síle daného člověka, ale taky je to možná o tom, že ještě nejsme připraveni na tu změnu, která by nastala se splněním našich přání. Vím já? No... možná je to jen moje vlastní lenost, to je taky varianta, která připadá v úvahu:)
Jaká máte předsevzetí? Já se rozhodla, že přijmu odpovědnost za svůj život. Za svá rozhodnutí, za své činy, za své dny, které mohu nechat jen tak odvát. Nebo taky nemusím. Všechna předsevzetí jsou totiž marná, když nevěříte sami sobě, že je dokážete. Naučím se proto věřit sama sobě. Že všechno, co chci, zvládnu.
Protože je to tak.
Krásný nový rok 2013!
Tak šťastné a veselé!
24. 12. 2012
![]() |
| inspirace na weheartit.com |
Jedním okem sleduji vánoční pořad v televizi a oběma rukama píšu tento článek. V puse mám poslední zbyteček včelího úlku a vedle sebe malého růžového poníka. Je tu Štědrý den a nevím jak vy, ale já se na něj vždycky tak zvláštně těším. I když je vlastně úplně normálním dnem - jako těch tři sta šedesát čtyři (a nebo občas i tři sta šedesát pět). Vždycky čekám nějaký zázrak. Je to legrační.
Mám ráda tu sounáležitost, která se v tyto dny probouzí k životu. Lidé jsou vnímavější vůči starostem jiných a přejí si, ať tento den je krásný, ať mají mnoho dárků, zdraví, štěstí a dobré cukroví. Je mi vlastně smutno, že si tohle přejeme jen jednou za rok a mnohdy si neuděláme během roku čas na to, abychom se zeptali svých přátel, jak se mají, aniž by to byla jen pouhá fráze na začátku hovoru. Zamyslete se nad sebou. Víte, jak se mají vaši kamarádi? A co je trápí? Buďte jim nablízku. Nejen teď, kdy se to tak nějak očekává. Ale i v "normálním životě".
Přeji vám všem, ať tyto dny prožíváte klidně a pokojně. Až v sobě najdete ten motůrek, zastavte ho. Vychutnejte si klid i ve vaší hlavě. A srdci. Vypněte tlačítko "musím", změňte alespoň teď režim na "chce se mi, tak to udělám". A vlastně ho mějte zapnutý pořád, protože o to v životě jde. Dělat, co se nám chce a co nás těší. A najít ve všech "musím" něco, co vás bude těšit.
Vánoce jsou svátky klidu, i když dnešní konzumní společnost tomu moc nenahrává. Už teď veřejně přiznávám, že se budu vyhýbat všem příspěvkům na blozích, které budou opěvovat vánoční dárky. Ne snad, že bych byla závistivá a lidem notebooky, mobily, čtečky knih, tablety nebo já nevím co ještě záviděla. Ale proto, že to je přesně ta stránka Vánoc, kterou - dovolte mi to slovo - z duše nenávidím. Honíme se za materiálními věcmi, pořád přikupujeme dárky, stresujeme se, jestli je jich už dost a pak vzdycháme nad tím, že jsme si strašně přáli ty hodinky a ony pod stromečkem nejsou. Proč tohle? Kvůli čemu?
Miluju zvyk, který jsme si vytvořili s mým mužem a který jsme tady už vzpomínala. Jezdíme na prodloužený adventní víkend pryč. A dopřáváme si přesně to, co je smyslem Vánoc - zpomalíme, užíváme si klidu a nemyslíme na nic jiného, než jestli si dát na jídlo kuře nebo krůtu. Když jsem ležela na odpočívadle ve wellness centru, které bylo součástí našeho hotelu, pila jsem výborný čaj a četla oblíbený časopis, bylo mi krásně. Tohle jsou ty chvíle, které si v srdcích pamatujeme déle, než pocit, který jsme zažili, když jsme získali vysněný mobilní telefon. Protože:
![]() |
| zdroj: magicalmarketingmakeover.com |
Mějte krásné Vánoce. A mějte se rádi.
DĚKUJI, VIVI
18. 11. 2012
Nedávno jsem trošičku vypomohla milé Vivi s designem jejího krásného webu.
Dělala jsem to z dobré vůle a taky proto, že ji mám ráda jako člověka i jako bloggera.
Stránku najdete tady
❤❤❤
A pokud ji ještě nesledujete, začněte. Milé články, krásné věci a roztomilé nápady!
A víte, čím mě překvapila? Jednoho dne jsem se vrátila domů a čekal na mě jako poděkování balíček a v nich tolik krásných věcí, až mě to dojalo.
Veřejně tedy děkuji, milá Vivi.
A hrdě se chlubím ostatním:)
Happy days are here again
10. 11. 2012
![]() | |||
| zdroj: mulattodiaries.wordpress.com |
"Forget your troubles
Happy days
C'mon get happy
Are here again
You better chase all your cares away
The skies above are clear again
Shout hallelujah
So let's sing a song
C'mon get happy
Of cheer again
Get ready for the judgement day
Happy days are here again."
~ Jack Yellen
Občas to tak mám. Že pozitivní vlnu přebije tsunami silná tak, že nemám šanci udržet se ze všech sil na stromě obmotaná jako zmije. Občas mě některé negativní pocity semelou a životní události prožívám pochmurněji. Přemítám, co je špatně a co by se dalo změnit. Dávám si dostaveníčko se splíny. Bývá to blbé období.
Mám ale dobrou vlastnost, že se dokážu celkem snadno prokousat všemi smutky a když skáču na trampolíně života a hodně, hodně se snažím, vidím sluníčko. Mává mi svou pacičkou a usmívá se na mě. Nemůžete se pak moc dlouho na život zlobit. Zlobit se můžete jedině sami na sebe, že si život občas kazíte zbytečnými myšlenkami, slovy nebo neuskutečněnými sny. Že svádíte vinu za svůj život na někoho jiného.
Protože jsem v poslední době nad svým bytím začala hodně uvažovat a přemýšlela nad vším, co by mi mohlo pomoci, došla jsem k jednoduchým přikázáním, které mi ulehčují život a pomáhají víc si ho užít. Tady jsou:
hello, Autumn
23. 9. 2012
Včera, v 16:48, vstoupilo slunce do znamení Vah a nastala podzimní rovnodennost.
Je po létě. Čas padajícího listí, plískanic a romantiky za oknem je tady.
A já vám přeji, ať všechny chmury, které třeba nastanou, rozežene vítr stejně úspěšně, jak to dělá s listy.
Krásný podzim, moji milí!
![]() |
| foto: weheartit.com |
* * * * * * * *
A na tomto místě si ještě dovolím poprosit Bezegu, Borůvkovou kočku a Slečnu L, aby se mi ozvaly na můj e-mail kvůli Blogger Monday týmu:) Snad si tuto výzvu, holky, přečtete! :)
Sebereflexe
18. 9. 2012
Můj blog má hodně příznivců, denně mi přibývají noví sledující. Stále nevěřícně koukám a žasnu, jak je to možné. Víte, na ulici byste mě přehlédli. Nikdy jsem v ničem nevynikala a nejsem dítě-génius. Moje maminka by možná chtěla, abych byla o trochu inteligentnější a tatínek by tím ostatně také neopovrhoval. Dělám všechno jen tak napůl a když mám mluvit anglicky, je to blbý:) Ostatně o sobě jsem toho dost napsala v tomto článku.
Proto jsem si říkala, v čem tkví ten úspěch blogu? Vážně jsem se na to občas sebe sama ptala. A po tomto komentáři mi to došlo. Tento blog je z velké části jen katalogem nápadů a fotek, které vymyslel nebo vyfotil někdo jiný. Při svých toulkách po zahraničních i českých webech nacházím skvosty, kterým jen dávám nový kabátek, pár odstavců a zveřejňuji si to na svých stránkách. Samozřejmě, že nepovažuji své články za své nápady, ale stavím na tomhle systému největší podíl svého úspěchu. Tohle je realita. Projděte si pár stránek dozadu a je to tak.
Přiznám se, trochu mě to v první chvíli zamrzelo. Ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, že lidi tu nechodí kvůli mým nápadům, ale kvůli tomu, že jsem ve většině případů něco hezkého našla, dala to dohromady a vydala.
Prodávám cizí peří a leštím si svá zašedlá pérka:) Fotit neumím, ale mám tu krásné fotky. Stříhám křivě, ale mám tu báječné DIY nápady, které chtějí mnoho zručnosti. A víte co? Jsem ráda, že mi někdo řekl: „Je to fajn, ale…“. V životě mi ona známá „ale“ nedělají moc dobře, v tuto chvíli jsem za to ale vyloženě ráda. Nebudu se vyhýbat všem skvělým nápadům, které na webu jsou, a ráda se o ně s vámi budu i nadále dělit, pokud mi to přijde vhodné. Protože – proč ne, že? Ale pokusím se do článků, které nacházíte na tomto blogu, dát více ze sebe.
Občas je fajn narazit na kritiku, která vám pomůže uvědomit si některé věci.
{Tento článek ponechám bez možnosti komentovat. Je to můj postoj, můj názor a já to takhle cítím. Vlastně k tomu nepotřebuji ani rozvíjet nějakou diskuzi, takže k ní nepoužívejte ani komentáře k jiným článkům:)}
Cítit léto
21. 6. 2012
Dneska jsem to cítila. Šla jsem domů od mého muže a najednou jsem cítila tu vůni ve vzduchu. Jako když jdete z koupaliště domů, máte ještě vlhké vlasy a je vám prostě prima. Cítila jsem léto, aniž bych si uvědomila, že dnes je první letní den. Šla jsem kolem řeky, ze které stoupal příjemný chlad smísený s posečenou trávou a bezděčně jsem se pousmála.
Jak ten čas letí. Ještě nedávno jsme se třásli zachumlaní v kabátech a dnes bychom se skoro vysvlékali z kůže, jak je nám horko. Zimu střídá první jarní kvítí, to zase sladké jahody a višně s bordó přelivem. Horké čokolády osvěžující zmrzliny. Tak i náš život je zase o krok dál. Co se vám letos podařilo? Když je mi smutno a když si zoufám, potřebovala bych nějaký deníček úspěchů. Otevřete ho a vzpomenete si, že víte, že žijete. Že každý týden zdoláte něco nového. Každý den vás někam posune.
Žijme tak, abychom se mohli každý večer podívat za uplynulým dnem a říct si, že měl smysl. Žijme naplno. Tady. A hned teď.
Krásné léto plné krásných zážitků vám přeji.
Jaro je tady
17. 3. 2012
Je to tady. Ledy roztály a mráz předal štafetu teplu. Je tu jaro. Ptáčci ráno zpívají své sonáty a vám se zvedají koutky, když vidíte, jak se parapety za oknem prohýbají pod rozkvétajícími truhlíky s květinami. Cítíte také ten příval energie? Slíbím všechno tomu, kdo mi někdo slíbí, že tohle nezmizí. A že zima nepřijde zadními vrátky a naposledy neudělá spoušť, ze které by mi ten úsměv na tváři zmrzl.
Přichystala jsem pro vás malou nástěnku vesele jarních obrázků. Pro navození dobré nálady se na ni dívejte pokaždé, co vám bude připadat den bezútěšný. Jaro totiž nemusí být jen za okny. Otevřete i své srdce novému rozkvětu. Dovolte sobě vyrůst, jako to dovolí paprsky kytičkám na zahradě. Dovolte si provonět celou zahradu vašeho života krásnou vůní. Vůní jara ve vás.
Jaro je znamením nových začátků. Přejte si něco. A jděte tomu naproti. Budu vám držet palce.
HAPPY NEW YEAR!
1. 1. 2012
Rok s dvanáctkou na konci je tady. A vzhledem k tomu, že takových článků, jako je tento, je na blogosféře už tucet, budu šetřit slovy. A přeji, aby se vám dařilo. Abyste se měli moc fajn.
A sobecky si přeji, aby se vám u mě stále líbilo!
Mezi nejdůležitější předsevzetí, které jsem si (zatím jen v duchu) dala, je stále zútulňovat toto místo.
Napéct sušenky a udělat dobrý čaj.
Nabízet milou inspiraci.
Zvedat vás z židle a upalovat do papírnictví.
Těšit vás a dojímat.
Snad se mi to podaří.
Snad se nám to podaří, protože bez vás by to nešlo!
Krásný rok 2012 plný inspirace a dobré nálady přeje Silvi!
KLID A MIR
23. 12. 2011
Milí přátelé, je tu předvečer Štědrého dne. Tento týden byl náročný. Smutný. Také smířlivý. A pokorný. Tři dny státního smutku, které se dotýkaly mnohých z nás, Čechů, by teď měly následovat ty nejkrásnější a nejšťastnější svátky roku. O Vánocích se to přece říká, viďte? A místo těšení ve mně zůstává jakýsi pocit prázdna. Vanilkové rohlíčky ztrácí na svém charisma. Protentokrát. I bramborový salát chutná jinak.
Moc se vám omlouvám, že jsem tu nedávala inspirativní články. O vánočních dárcích. Jmenovkách. Slibovala jsem to. Snad to pochopíte a nebudete se na mě zlobit. Určitě i tak máte své dárky krásně zabalené. A udělají radost vašim blízkým, protože byly vybrány z lásky. Nebo třeba vyrobeny. Tímhle bych moc chtěla poděkovat Jibbi, která mi poslala na e-mail nádherné fotky svých ručně dělaných hrnečků. Moc mě dojaly a daly mi víru v to, co dělám. Že to není zbytečné. Že to má smysl. Že stojí za to pokračovat.
Chtěla bych vám popřát do zítřejšího dne a do celého období svátků hodně klidu a míru. Děkujte Bohu (nebo v koho věříte) za to, co máte a neberte věci jako samozřejmost. I to, co se zdá být zdánlivě všední, je velkým darem. Zastavte se na chvíli, usmějte se a řekněte si, že se vlastně máte moc hezky. Protože věřím, že je tomu tak.
POETA
24. 11. 2011
Mám strašně ráda nápisy na zdech. Takové citáty nebo kousky básní. Miluju scénu z Amélie z Montmartru. Přesně vystihuje, co tím myslím. Bez Tebe by mé dnešní city byly jen skořápkou citů dávných.
Nikoho asi nepřekvapí, že jsem poeta a hrozně ráda čtu básně. Není to suchá nuda. Naopak. V mobilu mám vyfocených pár veršů z básnických sbírek. Vím, že je to třeba neuctivé a ztrácí to kouzlo papírových knížek, které voní. Ale i to má své kouzlo. Uprostřed technického přístroje, jakým mobil je, se skrývá jiný svět. Občas, třeba v autobuse, si ty básničky jen tak čtu.. Mám ráda svět metafor, přirovnání. Svět představ. Mám ráda, jak si něco, cokoliv - úryvek, citát, motivační heslo - přečtu a zůstanu na chvíli jako opařena. Taková sprcha. Třeba třísekundová. A říkám si tyjo. A nebo si neřeknu vůbec nic, protože slova došla.
Není to jenom o tom textu, ale někdy strašně pomůže i ta vizuální podoba. Třeba v tomto videu je ono poselství umocněno právě vizuálně. Dotváří to celou atmosféru! Hraní si s písmeny, se slovy. Už jsem ho tu před více než rokem postovala, ale stojí za to si historii připomenout.
Your secret from Jean-Sebastien Monzani on Vimeo.
Důvod, proč jsem se rozhodla napsat tohle povídání bez hlavy i paty, má kořeny ve včerejším večeru. Na youtube jsem našla videa od Christiny Perri. Uchvátila mě. Mám ráda takové hry. Krásné písmo. Nápady. Samotná píseň dostává díky tomuto "textovému" videu jiný rozměr. Hlubší. Slova jsou umocněna a jakoby vystupovala směrem k nám, posluchačům-čtenářům. Vybrala jsem do blogu dvě ukázky. Podobně založená videa této zpěvačky najdete na TĚCHTO STRÁNKÁCH či na youtube při zadání jejího jména do vyhledávače. Doufám, že vás zaujmou stejně jako mě. A pokud ne, zavřete oči. Hudba je totiž moc pěkná.
Christina Perri - A Thousand Years
Christina Perri - Penguin
DONUT, BLOG A VELKE DIKY
1. 11. 2011
Jsou věci, které bezmezně miluju. Pohled na donut a první zakousnutí do něj patří mezi ně. Prostá věc a jak člověka potěší.
Mám hrozně ráda, když si najdu čas a napíšu článek na blog. Těší mě vaše komentáře, které bývají moc milé. Jste na mě tak hodní!
Poslední dobou se snažím přispívat, ale znáte to. Snad každému z nás se někdy stalo, že napsal článek a pak ho smazal, protože mu připadal hloupý! Já měla v poslední době pěknou řádku takových příspěvků a řekla jsem si, že raději nic, než články z nutnosti.
Ale najednou zase mám chuť psát. A číst vaše blogy. Bože, jak dlouho já nečetla vaše stránky! Bič na mě!
Těším se na fotky. DIY. Nápady. Inspirace. Recepty.
Na obyčejné články, které snad budu mít hlavu a nebude jim chybět ani pata.
Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří mi zachovali přízeň i přesto, že blog zel nějaký prázdnotou a článků bylo poskrovnu. Nemůžu zaručit, že to bude lepší. Ale pokusím se. A za pokus člověk přece nic nedá!
Takže - děkuji a už brzy se zase uvidíme! :)

POUSTEJTE DRAKA!
16. 10. 2011
Stále nic nestíhám, ale užívám si každý den naplno. Momentálně prožívám moc krásné období. I když toho mám až nad hlavu a povinnosti se neutěšitelně kupí. Však svět se nezblázní. Když něco chvíli počká, když se věci neudělají hned.
Jsem zamilovaná. Stále do toho kluka, který používá parfém jako kdysi. Kdysi, kdy se mi podlamovala kolena z jeho pohledu a úsměvu. I dnes se mi podlamují. Díkybohu za to, že lidé spí ve vodorovné poloze. Kdybych měla ráno, ve chvíli, kdy se na mě rozespale podívá, stát, asi by to byl tvrdý dopad.
Jsem rozněžnělá a doufám, že i vy vnímáte, jak je svět pěkný. Jak kolem sebe máte milé a hodné lidi, kteří vás vyslechnou a když je nejhůř, plácnou do zad a řeknou, že bude líp. Každý by měl někoho takového mít.
A když už píšu, musím připomenou všem, kteří ještě věří v návrat léta, že si na něj asi ještě počkáme. Bude tu zase napřesrok. Ale i podzim skýtá spoustu činností, které pohladí a potěší. Konečně nastal čas, kdy si můžete zase zapálit aromalampičky a nasávat příjemnou vůni. Nechat se ukolíbat teplem domova a horkým čajem. Prima nápad je i pouštění draka. Vraťte se zpět do dětských let a vyrazte na louku, zaběhat si a radovat se, když drak vzlétne! Ta dětská radost z povedeného letu vás stoprocentně nabije do dnů, kdy sychravé počasí vezme všechnu chuť do života!
Mějte krásný podzim!
undefined
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)




















