Nevzpomínám si, že bych si jako malá holka představovala svatební zvony. Neoblékala jsem se do krajkových šatiček, nedávala si záclony namísto závoje a zlatou korunku z laciného plastu na hlavu. Když mi ale bylo o dvacet let více, usoudila jsem, že
svatba je vlastně krásný moment v životě, který chci zažít. Hodně tomuto postoji přispíval člověk, který byl vedle mě, a já nechtěla, aby odešel.
Pár minut poté,
co mě požádal o ruku, jsem to rozdýchávala ve sprše, tlouklo mi srdce a koulely se mi z očí horké slzy, jako když se roztrhne náhrdelník a všechny perly se jedna po druhé kutálí na podlahu. Pocit, že nemůžete samým štěstím popadnout dech a ráno se po probuzení rychle podíváte na prst, jestli se vám to skutečně nezdálo.
Když jsem den před svatbou jedla v sále, kde byla následná oslava, s mou milovanou svědkyní to nejlepší rizoto na světě a upíjela melounovou limonádu, cítila jsem se vnitřně šťastná jako dříve ne. V tričku s nápisem
Love is the new black jsem vázala na stočené ubrousky mašle ze saténové stužky a uvědomila jsem si, že se to skutečně děje. Že ten kluk, o kterém jsem v šestnácti snila, se stane zítra mým mužem. Že jsem vyhrála v loterii. Když jsem si těsně před půlnocí balila cupcaky a sušenky do výslužek a byla jsem už tak unavená, věděla jsem, že to všechno má smysl.
Těch momentů, které bych s vámi chtěla sdílet, je více. Vyberu sedm z nich, které se mi navždy vryly pod kůži a staly se nedílnou součástí mých vzpomínek.
1. Když jsem viděla květiny
Na květinovou výzdobu jsem si nemohla vybrat lépe. O floristickém studiu
Decuss, kterému jsem svěřila všechny své nejtajnější představy, jsem nepochybovala. Když jsme ale šli pro výzdobu na stoly, málem jsem se dojetím rozbrečela. Malé něžné růžičky, tolik něžných růží pohromadě. Vzpomínám si, že jsem tehdy jen hlesla "To je nádherné". Prostě bylo.
A když mi pak táta přinesl svatební kytici s pivoňkami, které jsem si tak přála, bylo to jako ve snu. Pivoňky, které už měly mít dávno po sezóně, tady byly a čekaly jen na to, až je seznámím s mou dlaní a dovolím jim přičichnout k tylovým lístkům mých šatů.
2. Když přivezli dort
Úžasná Jana z
Dortíkovny byla tou nejlepší volbou. Stačilo mi vidět návrh našeho svatebního dortu načrtnutý na kousku papíru a věděla jsem, že to bude on. Ten vysněný dort, o kterém jsem nikdy ani nepomyslela, že může existovat. Vzpomínám si na ten moment, kdy jsem ho poprvé viděla, a na tři sekundy se mi zastavil dech. Bylo to, jako když se ve dveřích srazíte s mužem, vaše oči se střetnou… a vy víte.
3. Když přišel táta
Můj táta je dojímavý typ. Miluje mě tak, jak to tátové umí. A bylo mi jasné, že až se uvidíme, bude to krásné. A bylo. Vzpomínám si, jak zajíkavě řekl, jak mi to sluší. A jak si mě prohlížel. Byla jsem jeho malá holčička ve svatebních šatech. Ještě, než mě vedl k oltáři, říkal jedné z organizátorek s takovou pýchou, že jsem krásná a že jsem jeho dcera. Moment, který zůstává hluboko.
4. Když přijíždí
Stála jsem na malé terase obklopená stromy, když jsem slyšela troubit auta. Už přijíždí. Všichni z mého pokoje najednou někam zmizeli a já tam byla úplně sama se sebou a svými myšlenkami. Rozbušilo se mi srdce a byla jsem v tu chvíli ráda, že ten pocit můžu prožít o samotě. Ten okamžik, kdy víte, že jede a že už zůstane. Byl to pro mě asi ten nejsilnější moment celého dne.
5. Když ho uvidím
Klesnu do tátovy paže, druhou rukou si přidržuji tylovou sukni. Hraje hudba a je tak krásný den. Všichni se otáčejí, v očích jde vidět zvědavost. A pak se na něj podívám. A usměju se. Taky se usměje. Podezřívám, že se mu lesknou oči, ale hrdinně se drží. Stačí mi říct, že mi to moc sluší, chytneme se za ruce a já vím, že nic jiného než my teď neexistuje.
6. Když tančíme
Jeden z nejlepších nápadů byla jazzová kapela. Byla to naprosto úžasná volba a dodávala místu magickou atmosférou. Co zazpívali, to bylo nádherné. Někteří svatebčané jen seděli, poslouchali se zatajeným dechem černošskou zpěvačku a já věděla, že se moc dobře baví. Když nám pak zahráli k prvnímu tanci What a Wonderful World, byl to zlomový okamžik. Všechny vrsty mé spodničky se něžně roztančily nad čistými tóny a při každé otočce jsem věděla, že se svět na chvíli zastavil.
7. Když se probouzíme
Je po svatbě. Probouzím se. Ležím v obrovské nadýchané posteli, za okny šumí les a já se dívám na něj. Mám hroznou chuť na jablko, a tak mu to říkám. Na nočním stolku zbyly možná tak poslední zbytečky z muffinu, který jsem snědla těsně před spaním. Tady asi nepochodím. Když po patnácti sekundách přistává v načechraných peřinách to nejčervenější jablko, které může být, zůstává mi rozum stát. Tak se plní sny.
 |
| Zdroj: pexels.com |
