 |
| zdroj: pexels.com |
Jako kdyby měla pomyslná vteřina, ve které se láme rok, něco změnit. Jako kdyby se najednou zaběhnutý systém restartoval a všechno začalo fungovat úplně jinak. Jako kdyby někdo vyslyšel tajná přání, o kterých stíháme snít před usnutím, v autobuse či kabince obchodu, a splnil je. Jen tak.
Jenže takhle to nefunguje. Zachumlaní pod dekou čekáme na zázraky, které se přitom dějí tam venku. Všechny sny si prostě musíme poctivě odžít. I s obavami, bolestí, slzami a sebezapřením. Všechna přání musíme vyslovit – ať už sobě, anebo nahlas těm, kteří to mají slyšet. Od těch nejniternějších až po ta, která změní náš život. Všechna přání si zaslouží přetavit ve skutečnost a zalít nás pocitem, že jsme zase o kousek blíže životu, který si tak zoufale přejeme. Že je to konečně tady.
Jsem si jistá, že i vy sníte. O takové spoustě věcí! Jen si to přiznejte, nelžete si do kapsy. A kolikrát je to jen o tom odhodlat se. Přesunout něco nedůležitého, nepodstatného, ubíjejícího a věnovat se tomu, co má pro vás sakra velkou cenu a hodnotu.
A tak začněte. Třeba od malých snů. Kupte si konečně to, po čem toužíte. Objednejte se konečně na masáž, na kterou pořád myslíte. Seberte odvahu a řekněte kadeřnici, ať vám to šmikne nakrátko. Začněte konečně kreslit, fotit anebo chodit na balet. Vrhněte se konečně na to, co pokorně čeká v koutku, až si vzpomenete. Přestaňte už aktualizovat sociální sítě, bezhlavě se dívat na videa, která vám stejně nic nedají, anebo ztrácet čas čekáním na tu pravou chvíli.
Chcete něco prozradit? Dočkali jste se. Ta pravá chvíle je teď. Co s tím uděláte?
