Škoda, že to není v životě zařízeno tak, že nás potkávají jen krásné věci. Škoda, že nejsme tak nějak bez příčiny šťastní, ať se děje cokoliv. Někdy je to komplikovanější. Dějí se věci, kterých jsme se báli. Které jsme do svých životů nepozvali. Které přišly a my se s nimi musíme vypořádat. Často to ale není tak strašné, jak se zdá. Často máme v rukou tu největší zbraň. Volbu.
Někdy zůstáváme ve stavu, v němž nejsme šťastní. Který nás vyčerpává, zrychluje nám srdeční rytmus a kazí ten spánkový. Krade nám energii a požírá úsměv na rtech. Příčinou může být cokoliv. Škola, která nás dlouhodobě sužuje. Práce, do které dennodenně chodíme se sevřeným žaludkem. Vztah, kvůli kterému potají brečíme ve sprše.
Často jsou to ale věci, které můžete změnit. Máte tu moc, i když je tak těžké ji využít. Kde vzít sílu? Kde sebrat odvahu a postavit se problémům? Je lehčí zavřít oči, zatnout zuby a vydržet. Takhle jsem vydržela mnoho let ve škole, takhle jsem vydržela v práci, kde mě šikanovali a ponižovali. Jenže proč máme ve svém vlastním životě zatínat zuby a něco vydržet?
Dělat změny je těžké. A zvlášť takové, které si žádají hodně naší odvahy. Je to jako skočit z nejvyšší hory a doufat, že to vyjde a cestou vám narostou křídla. Chcete říct tajemství? Narostou. Věřte mi. Možná samotná cesta bude náročná. Možná vás bude čekat pár bezesných nocí, pár odvrácených pohledů a mnoho obav, jestli nakonec nespadnete na tvrdou zem. Ale věřte mi, že to musíte udělat. Musíte skočit, abyste mohli vzlétnout.
Protože jste to koneckonců vy, kdo se každý den probouzí, aby žil váš život.
