šťastná

Láska vás nespasí. Láska není všemocná. Může vás posunout vysoko, moc vysoko. Do výšin, ve kterých padáte závratí. Kdy vrávoráte a máte pocit, že každou chvíli spadnete do měkých peřin a rozplynete se.

Ale na život jste sami. Na svůj soukromý život, kdy jste jen vy a vaše myšlenky. Tam nezastane nikdo jiný místo. Jen vy. Nejste-li šťastní sami se sebou, nikdy nemůžete být šťastní naplno. I kdyby jste měli nejšťastnější vztah s tím nejlepším mužem, který může po světě chodit.

Vím o tom své. Dlouho jsem byla šťastná. Jen ve chvílích, kdy jsem ho držela za ruku, kdy jsme se shazovali z postele a smáli jsme se tak moc, až nás bolela břicha. Jenže pak, když jsem byla najednou sama. Těch pár dní v týdnu mi přišlo, že můj život nemá moc velký smysl, řád nebo tak něco. Umocnilo to také setkávání s přáteli, kteří mi povídali o svých životech a já dlouho, předlouho mlčela, protože jsem neměla co říct. Protože mé dny splývaly do jedné šmouhy, která snadno vznikne, když otřete slzy zpod očí natřených řasenkou. Můj život byl tak prázdný. A vlastně jsem nebyla spokojená. Dlouho jsem žila jen život partnerský a na sebe trochu zapomínala. Byla jsem skvělá přítelkyně, ale kamarádka sama pro sebe asi ne.

V tomhle směru byl (a stále je) březen pro mě hrozně dlouhý. Mám pocit, že se v něm událo tolik věcí, které člověk mnohdy ani za rok nestihne. Konečně jsem pochopila, že život není o čekání na to, až něco přijde. Že štěstí nepřijde ve chvíli, kdy dopnete kalhoty, které máte schované ve skříni už strašně dlouho. Štěstí ani samo nespadne z nebe, nepřiprší ani se neprotáhne paprsky až k vám do kapsy. Štěstí musíte najít v sobě. A začít ho pěstovat. Jenom vy jste jeho strůjcem a jedině na vás záleží, jaký život si dopřejete.

Po dlouhé době můžu říct, že jsem opravdu šťastná.  Že mi nic nechybí, i když moje peněženka zeje prázdnotou a na břiše se nerýsuje pekáč buchet.

Doufám, že i vy najdete své štěstí. V sobě.

Hezký začátek týdne

V pohádce

via weheartit.com

Jsem z těch, co pro lásku žijí. Co nosí v batůžcích modré z nebe a v náruči čerstvé sušenky. Pro jeden úsměv. Jeho.

Jsem z těch, kteří umřít hned teď, umřeli by šťastní. Že mohli poznat toho, kdo se pro ně narodil. Toho, kdo je dokáže udělat šťastnými svou přítomností. Jedinou pusou do vlasů. Toho pravého.

Kdysi jsem četla, že zamilovanost je jen dočasný stav. Že končí po několika měsících nebo tak nějak. Jsem s božským dva roky. Mám pocit, že jich je nejméně dvacet a nikdy jsem nebyla více šťastná. Jsem zamilovaná víc než před dvěma lety. Víc, než kdykoliv jindy. Je přesně tím, co potřebuji. Co chci. Co jsem hledala. Je to jako když si nakreslíte na list papíru pastelkami prince na bílém koni a on v té změti malovánek, které Vaše maminka pyšně uschovala do šuplíku, za pár let oživne.

Proč tento sálodlouhý úvod o lásce? Dneska jedna kamarádka říkala, že přece není otrok chlapa. Aby mu prala. A žehlila. Se svým přítelem jsou asi tak dvojnásobnou dobu, než já s božským. A je mladší o dobré tři roky než já. Zhodnoťte sami, nakolik je tento názor ovlivněn dlouhou dobou vztahu, a nakolik mládím. Já můžu zhodnotit jedině to, že jejího přítele, který stál dobrých patnáct centimetrů od ní, mi bylo v tu chvíli líto. Pan božský, který se u tohoto rozhovoru taky vyskytoval, byl možná v duchu moc rád za to, že všechny ženy nejsou stejné.

Neshoduji se s ní totiž. Já asi nejsem ten správný typ ženy do dnešní doby. Která je soběstačná, nezávislá a má svůj vlastní život, jenž přece nebude nikterak podřizovat svému muži. Setkávám se s tím častokrát. Já jsem ten typ, co uvaří oběd. Vyžehlí tričko a umyje záda. Rád. Nejsem otrok. Nejsem blbá. A nenechám si na hlavu... chápete co. Božský nemá nade mnou navrch. Božský není despota, který nemít teplou večeři, vyhodil by sváteční servis z nejvyšší poličky na zem. Se slovy: "Dobře Ti tak, náno blbá!"

Prostě mi přijde, že pokud se dva mají rádi -doopravdy rádi- tak neřeší, nakolik otrocké je vyprat zapatlané rifle. Nebo vstát dřív a usmažit palačinky k snídani.

Možná ale žiju v pohádce.

A pokud jo, tak autore - díky! Andersen s Němcovou se mohou jít v tom případě potupně  zahrabat.