Naplno žít, aby žít za to vůbec stálo

Ještě včera jsem byla přesvědčena, kam se můj život letos co do předsevzetí posune. Červenou nití měla být po celý rok kniha Projekt štěstí od Gretchen Rubin. Autorka zde popisuje to, co cítí mnoho z nás – má vše, co by ji mělo dělat šťastnou, ale přesto se nemůže ubránit pocitu, že jí život protéká mezi prsty. Proto se rozhodla, že udělá něco proto, aby se naučila být spokojenější, vděčnější a šťastnější. Každý měsíc po dobu jednoho roku se tak snaží dodržovat svá předsevzetí, o kterých je přesvědčena, že zvýší její pocit štěstí a uspokojení z života. Její kniha vzbudila obrovský ohlas a záhy se k ní přidávalo mnoho dalších lidí. A i já chtěla měsíc po měsíci dělat to co ona.


Jenže pak jsem si uvědomila dvě věci:

  • Nalijme si čistého vína, takové dlouhodobé projekty já prostě nedodržím.
  • Štěstí je nepřenosné a každého z nás dělá šťastného něco jiného.

A tak jsem začala přemýšlet, co by mě osobně vlastně udělalo šťastnější. Co by se v mém životě muselo změnit, abych pocítila větší radost a naplnění? Tři kila dole nebo uklizená toaleta? Proto jsem se rozhodla udělat si vlastní projekt štěstí na rok 2015.


Být více s ním, ne vedle něj

Máme neobyčejný vztah a naše duše jsou nějakým zvláštním způsobem propojené. Přesto někdy žijeme spíše vedle sebe, než spolu. Komunikujeme od zářících obrazovek našich počítačů a sejdeme se v posteli, kdy si dáme dobrou noc a jako padlí hrdinové umřeme do dalšího rána. Chtěla bych to ale změnit. Být víc s ním. Povídat si. Jezdit na výlety. Fotit se. Dělat bláznivé věci. Upevnit to pouto, které mezi námi je, abychom svatbu prožili v té nejzamilovanější fázi vztahu.

Věnovat se více své rodině

Od doby, co jsem se přestěhovala z domova, máme s rodiči lepší vztahy než dříve. Přesto nejdou takové, jaké bych chtěla. Ráda bych je zlepšila a posunula někam dál. Našla společnou řeč ve chvíli, kdy přijedu po dlouhé době domů. Šla s nimi na procházku nebo je pozvala na kávu a zákusek. A povídala jim o tom, jak se mám dobře, aby na mě mohli být třeba pyšní. Letos se pokusím víc jim dokazovat, že je mám ráda a že mi na nich záleží.

Starat se o své tělo a duši

Ráda bych ke svému tělu i duši přistupovala lépe než dříve. Nechci si dávat za cíl cvičit třikrát týdně a zhubnout pět kilo. Chci se naučit vážit si svého těla a dávat mu vše, co potřebuje. Velebit ho a hýčkat si ho. Dopřávat mu pohyb, který mu udělá dobře. Také bych letos vyřešila všechny zdravotní potíže, které mě v posledních letech trápí a ignorovala jsem je nebo je léčila nevhodným způsobem. A s tím souvisí i péče o duši. Chtěla bych najít sama v sobě mír a klid a začít se mít ráda. Bez žádného "ale" a "až".

Velebit domácnost i své sny

Ještě, než jsme se přestěhovali, posílala jsem Mu různé představy a fotografie, jak to bude u nás doma vypadat. Představy se s realitou nesetkaly. A já bych se letos chtěla vrátit do doby, kdy jsem snila o kreslených povlacích na polštáře, zamilovaných citátech zarámovaných do obrazů a praštěně milých nápadů, na které jsme se tak těšili. Prostě si udělám čas na to, aby se z bytu stal domov.

Dokončit nedokončené a přestat s dlouhými to-do listy

Do nového roku jsem se přehoupla se seznamem nedokončených úkolů, které se samy neudělají. Je toho tolik, až mě to trápí. Ale rozhodla jsem se, že místo hroucení si je raději všechny zapíšu a jednu po druhé je splním, vyřeším, odškrtnu a znovu se nadechnu. A jakmile se má skříň provětrá a všichni kostlivci zmizí, tak přestanu být na sebe náročná. Chci prožívat pohodové dny a nehonit se za odškrtnutým úkolem. Ty naplnění a význam našim životům nedávají.

Udržovat pořádek. V hlavě i ve věcech

Můj dosavadní život je velmi chaotický. S tím ostatně souvisí i nedokončené věci, o kterých mluvím v předchozím bodě. Ráda bych to proto změnila. Začala pravidelně používat diář, plnit úkoly s dostatečnou časovou rezervou, pravidelně si barvit odrosty a chodit na pravidelnou lékařskou kontrolu a přestat se stresovat. Chtěla bych najít v práci, ve volnočasových aktivitách i v péči o domácnost nějaký systém, který mi bude vyhovovat, bude mě bavit a ulehčí mi každodenní život.

Kdybych to měla shrnout, chtěla bych naplno žít, aby žít za to vůbec stálo. A myslím si, že právě těchto šest bodů by mi k tomu mohlo skutečně pomoci. Uvidíme na konci roku, zda se to podařilo. Ale věřím, že to bude krásný a zlomový rok. Cítím to v kostech (dnes mě bolí pravá noha – asi jsem jí do nového roku vykročila důrazně!)

Mějte se v roce 2015 krásně a buďte šťastní. ♥