Friday I'm in love - The Cure
Venku vytrvale svítí slunko a teploměr, který má moje babička už dobrých čtyřicet let v kuchyňském okně stoprocentně ukazuje tak 40°C. Ten teploměr je kouzelný, dává pocit naděje v zimě, kdy běžně bývá třeba 10 nebo 15°C a pocit beznaděje, když je léto, Celsiova stupnice nestačí a vy víte, že nazí po ulici chodit prostě nemůžete. Když jsem ji tuhle v dubnu říkala: "Babi, a nezdá se Ti divné, že je jaro a Tvůj teploměr ukazuje 34°C?" Mile se na mě usmála, tak mile, jak to umí jen babičky, a řekla: "A víš že ani ne? "
Právě si balím poslední věci a je už teď více než jasné, že zavazadla, která budeme tahat na hotel, budou hodná tak dvouměsíčního odloučení od maminek v daleké vesnici, kde je běžně -20°C a kde instituce obchod není k nalezení, a ne na třídenní pobyt, pro který stačí jedny kecky, kraťásky a triko. Ba ne. Moje pruhované zavazadlo se hodí na víkendový pobyt, ale zavazadlo mého muže je vždy legrační. Je tak velké, že si pokaždé říkám, jestli půlku objemu nezabírá medvídek koala, kterého vzal na mazlení. A pak místo něj nakonec vypadnou boty. Škoda!
Teď ještě budu muset vysvětlit některým osobám, že ony na výlet nepojedou, i když se vehementně brání opustit palubu ! Mějte pěkný pátek a hezký víkend!
