Někdy se měníme v loutky. Mohou s námi snadno hýbat. S nohama, rukama. S myslí. Necháme se. Často se ohlížíme na ostatní místo toho, abychom se soutředili na sami sebe. Často potřebujeme něco někomu dokazovat na úkor, aniž bychom to sami skutečně chtěli. Cíle, které nedokážeme přeskočit. Závody ve skoku vysokém,kdy se laťka stále zvyšuje a nám zbudou jen oči pro pláč, když bezúspěšně ležíme na žíněnce.
Kolik z nás skutečně žije životem, který chce žít. Kolik z nás tajně sní před usnutím o světě, kde by snídal na terase čerstvý pomerančový džus a lívance s horkou čokoládou. Kolik z nás si vytváří své tajné světy a začíná každé pondělí žít jiný a lepší život, aby vzápětí po pár dnech zapomněl na všechna svá předsevzetí.
Kolik z nás je skutečně šťastných samo se sebou?
Ne v cizí náruči.
Ne v obchodě s oblečením.
JEN SAMI. VE SVÉM VLASTNÍM SVĚTĚ...
