Je už to několik měsíců, kdy mě oslovily milé redaktorky z portálu Ženy s.r.o., jestli bych jim nechtěla zodpovědět pár dotazů ohledně blogování a vůbec mých názorů na život. Rády by se mnou udělaly rozhovor.
První moje myšlenka byla "Skutečně se někdo zajímá něco o mě, mé názory a postoje?" Víte, nikdy jsem neměla ambice stát se známou blogerkou, v mém okolí dodnes téměř nikdo neví o mém blogu a jsem za ten kousek soukromí, hrozně ráda. Proto jsem na jednou stranu cítila velké nadšení a na tu druhou trochu váhala, jestli do toho jít.
Nakonec jsem si řekla, že bych mohla třeba někoho inspirovat, nakopnout nebo přestat se bát toho, co by mohlo přijít a často nakonec nikdy nepřijde.
Nakonec jsem si řekla, že bych mohla třeba někoho inspirovat, nakopnout nebo přestat se bát toho, co by mohlo přijít a často nakonec nikdy nepřijde.
A tak jsem odeslala odpovědi a na dlouhou dobu na rozhovor úplně zapomněla. A pak, v jeden večer, ve kterém hvězdy nebyly ve správné poloze a já měla za sebou moc těžký den, mi blikla ve schránce zpráva, že rozhovor je publikovaný. A najednou jsem to byla já sama, kdo mi radil, co dělat dál. Že se musím otřepat, zvednout hlavu a pokračovat.
Někdy hledáme odpovědi na otázky v ostatních,
a přitom jsou už dávno v nás.
a přitom jsou už dávno v nás.
Rozhovor o tom, jak je důležité věřit ve vlastní schopnosti, co mě v životě drží nad vodou a co je podle mě životní úlohou každé ženy najdete tady.
