Nejsem z těch, kdo by sledovat tabulky a plácal si po zádech, jak je dobrý. Kdybych se nepodívala do statistik na Bloggeru, tak bych nevěděla, že za celou dobu, co je tento blog blogem, tu bylo více než čtyřicet tři tisíc návštěv. Báječné! Jsem dojatá. Jen díky vám.
Blog má dneska kdekdo. Slečny, co fotí své oblečení a hrnečky se značkou Starbucks. Mladé dámy, které píší recenze na laky na nehty a jiná líčidla. Nebo jen obyčejné holky, které si píšou o životě. A lidé je čtou. Právě ti jsou tím, co dělá blog blogem. Publikum, ač neviditelné, sedící před vaším imaginárním pódiem, tiše sleduje představení, aby mohlo v zápětí zatleskat v podobě milých komentářů.
Dnes vám tleskám já. Vestoje a s vděčností. Jste báječní. A jsem ráda, že tu jste a že vás mám.
***
A asi to nejmilejší nakonec.
Někdo mě přes vyhledávač našel, když zadal do vyhledávání: jsem moc šťastný. Není tohle krásné?
