Na začátek všeho dobrýho

Tak jsem si zase začala psát blog. Pokolikáté už? Nevím. Můj muž se mi směje. Dneska jsem mu psala, ať mi poradí. Však víte, vždycky je s čím poradit. A on se smál. Jako blázen. To je rada nad zlato, Vám povím. Kdybych byla taková ta typická ženská, tak se naštvaně otočím a minimálně šest po sobě jdoucích hodin s ním nepromluvím ani slovo. Že mě nebere vážně. Že teď už jako fakt. Tos‘ už říkala tolikrát, řekl by. Já už ho znám, víte!

Tyhle první příspěvky jsou pěkně na prd, to Vám řeknu. Začínáte tím celý příběh a lidi, kteří si Vás přečtou, byť jich je třeba hrska, už Vás mohou dát do patřičné krabičky. Jó, ta bude dobrá a nebo Ne, to jdeme o dům dál.

Hodil by se říct nějaký skvělý vtip, nebo že tu budu psát o lacích na nehty a malovátkách na obličej. Hodilo by se dát pár módních obrázků a považovat tohle za další fashion blog (ach ty automatické opravy ve wordu, ještě nezná slovo fashion! Analfabet), jenže to ne.

Místo toho si poslechněte prima hudbu s prima tanečnicí, která Vám bude sahat tak do poloviny pasu. Ale že jí to tančí! Až budu mít dceru (a že ji budu mít a bude tak krásná jako její tatínek!), bude mít taky tak rozevláté šaty a v očích čertíky.




Přeji rozevlátý začátek týdne!